Dílna Mikulov - Výtvarné symposium
Úvod > Titulní > Dílna > Aktuální ročník
 
28. ROČNÍK - MIKULOVSKÉ VÝTVARNÉ SYMPOZIUM “dílna“ 
Kurátor: Jiří Černický
 
10. 7. – 7. 8. 2021
 
TĚŠÍME SE NA VÁS!

 

Kurátorská koncepce Mikulovského výtvarného sympozia 2021

Výběr autorek pro Mikulovské výtvarné sympozium (MVS) 2021 reaguje na letitý problém doprovázející umělecký provoz v České republice, a sice na nevyváženost uměleckých kariér mužů a žen. Tato nevyváženost se týká jak zastoupení žen na skupinových výstavách, tak – a to především – na podílu monografických výstav v českých galeriích a muzeích stejně jako ve sbírkových akvizicích. Tato nevyváženost je v neposlední řadě patrná i na recepci umělecké práce žen, tedy na tom, jak (a s jakou frekvencí) je nahlížena uměleckou kritikou a jakou roli mají v rámci příběhu dějin umění. Jako kurátor bych tuto asymetrii, jejíž kořeny sahají hluboko do historie, rád reflektoval skrze díla českých i zahraničních osobností, které – ačkoli jsou bezesporu výbornými umělkyněmi – procházejí nebo prošly jako většina žen jiných profesí obdobím, kdy svoji uměleckou kariéru obětovaly rodině a péči o děti nebo kdy za cenu velkého vypětí nesly dvojího břemena.

Toto přerušení (v lepším případě „jen“ narušení) kontaktu s uměleckým světem bývá pro ženy často fatální: nezřídka končí ztrátou víry ve vlastní tvůrčí schopnosti, rezignací na budování profesionální kariéry nebo obtížným navazováním na předchozí úspěchy v okamžiku, kdy uměleckou scénu stejně jako akademické prostředí spjaté s výtvarným uměním ovládají muži. Mateřství se navíc překrývá s dobou, kdy má kterýkoli tvůrčí jedinec největší potenciál, největší odvahu experimentovat a riskovat a kdy si také buduje síť pracovních vztahů. Tato zkušenost nicméně skýtá nejen mnohá úskalí, ale rovněž mnohé výzvy. Reflexe prožitku světa ženskou perspektivou přináší do umění témata, souvislosti, tajemství i originální vize, které se v dílech mužů neobjevují – a nejde jen o rodinu, domácnost či mateřství. Zkušenost odlišná od zkušenosti mužů, kteří si své kariéry budují bez překážek spojovaných s jejich pohlavím, přináší rovněž jinou citlivost a jiný pohled na společnost a svět jako celek, které jsou přitom nezřídka přehlíženy a marginalizovány.

28. ročníku MVS se tedy účastní 6 ženských osobností (5 umělkyň a 1 teoretička), které buď aktuálně zažívají ono dilema „práce a/nebo rodina“ (tedy ty, které jsou kvůli péči o malé děti v současné době v rámci uměleckého provozu handicapované), nebo jejichž potomci právě odrůstají a ony hledají možnost naplno a v klidu se věnovat umělecké a intelektuální práci. Jedná se o mnohogenerační skupinu, v níž jsou zastoupeny jako ženy na prahu středního věku, tak zástupkyně nejmladší generace (pro studující ženy-matky je samozřejmě situace dvojnásobně komplikovaná). Různá míra profesní zkušenosti, rozmanité kulturně-společenské zázemí a různá tvůrčí média a formy jsou předpokladem zajímavé a plodné rozpravy a neméně pozoruhodných výstupů, ať se bude jednat o umělecká díla, nebo o teoretické texty. Jako kurátor, který na toto téma nahlíží z „privilegované“ mužské pozice, vnímám, že otevření těchto otázek a problémů je důležité pro českou uměleckou scénu, tedy nejen pro ženy, ale rovněž pro muže. Jsem přesvědčen, že výtvarné sympozium jakožto velice specifický formát pro tuto (jakkoli dočasnou) tvůrčí svobodu nabízí ideální platformu a že jeho výsledky zásadně obohatí sbírku MVS; i tato sbírka totiž dobře odráží nerovnou situaci, v níž se umělkyně pravidelně ocitají (za 27 let od jeho založení se MVS zúčastnilo pouze 25 % žen a na některých ročnících dokonce chyběly úplně).

 

Ideově sázím na umělce, kteří svojí originalitou osvěží letní pohodové bezčasí Mikulova, který je vnímán jako nádherné historické město s lokálním i mezinárodním přesahem.

První umělkyně Julie Béna – autorka vskutku mezinárodního významu, Francouzka s divadelním šmrncem. Její instalace rafinovaně znejišťují svou scéničností a humorem. Pohybuje se na hranici mezi sochařstvím, instalací, eventem a performance. Jakékoli z těchto médií obrací naruby a nutí tak diváka neustále přehodnocovat, kde se vlastně nachází. Myslím, že tato estetická poloha je ideální do prostoru zámku. Formy se totiž často transformují do quazi-dekorativních tvarů a dekorací, které by s interiéry zámku mohly báječně proplouvat.

Další umělkyní středoevropského formátu je Emoke Vargová, držitelka prestižní slovenské ceny Martina Benky za vizuálního umělce roku. Její tvorba analyzuje křehké a pomíjivé entity, které komentují sociálně ekologická témata. Pro její intermediální tvorbu je příznačná chytrá a velmi invenční kombinace neklasických materiálů propojovaných velmi promyšleně a přesně. Fascinuje jí ruční zpracování v kombinací s recyklací, přičemž tuto techniku leckdy paroduje a zesměšňuje. Její nadsázka posouvá adorovanou originalitu uměleckého díla do překvapivé polohy, kdy má divák pocit, že si z něj autor tak trochu střílí.

Další umělkyní, která bude jistě v kontextu renesančně barokního zámku působit nanejvýš delikátně je Michaela Černická, která se svojí zkušeností restaurátorky konceptuálně vychyluje klasickou narativní malbu do nečekaných poloh. Někdy její věcnost upadá do každodenní rutiny, kterou skoro nemáme tendenci vnímat (maluje zdánlivě abstraktní obrázky nahromaděného napraného prádla, které se před ní denně kupí). Jindy odkrývá smyšlené vrstvy minulosti v architektonických strukturách (doslova analyzuje restaurátorské sondy). Jindy se vrací k romantickým éterickým přírodním živlům, které se proměňují v hejna ptáků atd…

Jinou, neméně aktuální polohu na zámek přinese Zdena Kolečková, kterou zajímá síla regionality a autenticity existující mimo velká centra. Odhaluje zasutou energii, která je skrytá jakoby na okraji zájmu, ale je-li vhodně prezentována, ukáže se následně ve vší vitalitě a naléhavosti. Zajímá se o pohraničí, proto má v Mikulově své důležité místo. Jsem si jist, že najde entitu, která vyplývá z historicko-sociálně-ekologického kontextu mikulovského regionu. Konec konců má k tomuto kraji velmi blízký vztah. Její tvorba se dotkla například problematiky poválečných dějin Rakouska a často působí také ve Slavonicích.

Klára Čermáková reprezentuje nastupující mladou generaci. Zabývá se fenoménem přírody a místa člověka v něm. Její poloha však není tolik romantická, ale více fyzická a existencionální. Má také silně environmentální akcent, protože se autorka často nachází v krajině nejen jako umělkyně, ale také jako sportovec, horolezec. Zajímá jí kontrast mezi přirozeností a artificiálností. Jak se chovají moderní průmyslové materiály v přírodě a rovněž jaké možnosti nám skýtají. Proto se zabývá rovněž něčím, co by se dalo nazvat úkryt, ale také fenoménem anatomie. 

Jiří Černický

 
 

 

 


 

 

Mikulovské výtvarné sympozium "dílna" 2021, 28. ročník


 

Termín 28. ročníku MVS "dílna": 10. 7.–7. 8. 2021

Kurátor: Jiří Černický

Julie Béna

Emoke Vargová

Michaela Černická

Zdena Kolečková

Klára Čermáková

 

Host

Marie Tomanová – fotografka, mikulovská rodačka žijící v USA 

 

Teoretička ročníku

Martina Pachmanová

 

Odborný garant

Adam Vrbka

 

Technický/á asistent/ka

 

 

 

 

 

 

 

 

Ke stažení

 

 

 

 


 

 

Generální partner

Spolufinancováno Jihomoravským krajem

 

Za finanční podpory

 

 

 

Mediální partner

 

Partneři

 

 

 

   

 

      

        

       

 

 

 

 

Organizátoři