Mikulovské výtvarné sympozium "dílna" 2025, 32. ročník

13. 7.–9. 8. 2025

Kurátorská dvojice

Terezie Petišková & Josef Daněk

Účastnice a účastníci:

Josef Daněk & Blahoslav Rozbořil

Dagmar Šubrtová

Patricie Fexová

Jiří Kuděla 

Anna Tesařová

Veronika Vlková

Hosté: Rostislav Čuřík, Martin Zetová

Dedikováno Marii Kristýně z Dietrichsteinu

 Tématem 32. ročníku Mikulovského výtvarného sympozia je ALCHYMIE. Název letošní „dílny“ je používán jako metafora pro hledání zvláštních forem poznání, které se mohou někdy vymykat vědeckým exaktním metodám, které však zahrnují významný duchovní aspekt a také prvek hry chápaný jako součást svobodné tvořivé práce.

 Alchymické téma je na výtvarné scéně kontinuálně přítomno po dlouhá desetiletí, významnou měrou se objevuje v tvorbě autorské generace devadesátých let. Nyní současné sociální, hospodářské a válečné krize přinesly novou vlnu zájmu o tento způsob uvažování u nejmladší umělecké generace. 32. ročník “dílny“ je proto koncipován i jako příležitost pro mezigenerační dialog.

 Mezi nejrůznějšími způsoby chápání pojmu alchymie zaujal kurátory sympozia text Kováři a alchymisté v němž jeho autor, Mircea Eliade, zdůraznil zvláštní vztah alchymie a hornictví, hutnictví a zpracování kovů.

Eliade zde nejprve připomíná dva starobylé mýty: o lidech zrozených z kamenů, a o kamenech, které se v zemi rodí, rostou a dozrávají. Ozvuky těchto představ najdeme v početných variantách mytologických vyprávění. Mnohé se zachovaly dodnes v lidových pověrách a v rituálech spojených s těžbou rud a jejich zpracováním.

Z kamenů, kostí Země se rodí noví lidé, nerosty pod zemí zrají, smaragd se v zemi chová jako plod v těle matky, dozrávající rubín, který je původně bílý, se živí jako embryo rudou matčinou krví, krystal a diamant jsou jednotlivými stádii vývoje jednoho plodu, některé krystaly je třeba dobře krmit, jinak nemohou usnout a napadají lidi. Kovy se také chovají jako živoucí organismy. Nebyly stvořeny ve své současné podobě, rostou a zrají v dolech, jako stromy a byliny. Na Kypru pěstují zvláštní druh železa, které se rozrůstá, je-li „zaseto“ do země. Také hvězdy jsou živé i moře, které se převaluje, i Země, která se usilovně snaží vytvořit dokonalé látky. Její největší touhou je rodit čisté zlato. Je jen otázkou času, kdy všechny hrubé kovy dozrají ve zlato, protože stvoření světa nebylo provedeno jednou provždy, ale doposud probíhá jako postupná proměna, kterou svět směřuje k dokonalosti.

 Člověk je schopen urychlit procesy proměny, které se v přírodě dějí. Odtud pochází představa o vlastní úloze alchymisty. Pomáhá přírodě, aby se mohla uskutečnit ve své finální podobě, v nejvyšší zralosti, jež představuje nesmrtelnost a absolutní svobodu.

 Fenomén Alchymie je také zvláštním způsobem svázán s místem a historií Mikulovského zámku. Hraběnka Marie Kristýna z Dietrichsteinu, zde v druhé polovině v 18. století budovala osvícenskou společnost a stala se velkou podporovatelkou různorodých vědeckých výzkumů. Jejím přičiněním zde vznikla alchymická dílna. V zámecké knihovně se až dodnes zachovaly spisy dobových hermetiků. V návaznosti na alchymistické představy o kamenech se pro letošní dílnu stala důležitou inspirací mineralogická sbírka, kterou Marie Krýstina shromáždila a pečlivě roztřídila a opatřila katalogem.