Dílna Mikulov - Výtvarné symposium

I přes stále trvající celosvětovou koronavirovou pandemii přivítal letos v létě Mikulov nové účastníky Mikulovského výtvarného sympozia “dílna“. Tento, 28. ročník byl specifický a jedinečný – kurátor Jiří Černický představil tým složený ze samých žen. Důvodem tohoto záměru byla nevyváženost zastoupení žen umělkyň na nejen české umělecké scéně, ale i nedostatečné ženské zastoupení ve sbírce uměleckých děl Mikulovského výtvarného sympozia “dílna“.

Účast na letním sympoziu přijaly Klára Čermáková, Michaela Černická, Zdena Kolečková, z Francie přijela výtvarnice Julie Béna, ze Slovenska Emőke Vargová. Hostem byla fotografka Marie Tomanová, mikulovská rodačka, která žije a pracuje v New Yorku, umělecký tým doplnila na pozici technické asistentky Adéla Strnadová. Teoretičkou ročníku byla Martina Pachmanová.

Autorky společně s teoretičkou ročníku přinesly do prostoru zámeckých ateliérů závan čerstvých myšlenek, neokoukaných názorů a nekonvenčních přístupů a tento jejich přínos se projevil nejen v kvalitě jimi vytvořených děl, ale také na kvalitě celkové instalace, doplněné v poslední části o díla kurátora ročníku.

Letošní, 28. ročník se uskutečnil od 10. července do 7. srpna a pořadateli sympozia bylo stejně jako v letech předchozích město Mikulov a Regionální muzeum v Mikulově.

Slavnostní zahájení “dílny“ proběhlo 10. července na zámeckém nádvoří, kde měly umělkyně společně s kurátorem příležitost prezentovat návštěvníkům svou dosavadní tvorbu. V průběhu večera zahrálo mikulovské hudební seskupení Jazz Petit Q a poté se hosté bavili u hudební produkce Iva Pospíšila. Všichni měli zároveň možnost si naposledy projít výstavu umělce Juliuse Reichela, který bude kurátorem následujícího, 29. ročníku Mikulovského výtvarného sympozia “dílna“.

Již tradičně v rámci sympozia proběhla řada doprovodných akcí. V den otevřených ateliérů, který se stal již tradicí, se mohli návštěvníci zámku a Mikulovští seznámit s pracovními postupy kurátora a umělkyň, zhlédnout díla už vytvořená i ta, na kterých všichni právě pracovali, a protože byl i tentokrát spojen s odpoledním malováním s dětmi, mohli si malí návštěvníci vyzkoušet míchání barev a malování na velký formát. S malováním jim pomáhali ti nejpovolanější.

Každoroční nedílnou součástí sympozia je také hudba a ani tento rok tomu nebylo jinak. Ve spolupráci s organizátory tradičního Festivalu národů Podyjí se mohla široká veřejnost pobavit u hudebního vystoupení En.Dru.

Ve spolupráci s místními galeriemi proběhlo autorské čtení Evy Turnové v Galerii Konvent a v Galerii Závodný se hosté mohli zaposlouchat do swingového rytmu. Rovněž příznivci divadla nepřišli zkrátka, pro ně bylo připraveno představení divadla Geisslers Hofcomoedianten s názvem Raut.

Umělecká díla vytvořená na sympoziu byla široké veřejnosti představena na vernisáži 7. srpna. Slavnostní ukončení 28. ročníku návštěvníkům zpestřila módní přehlídka značky Pecka Venduly Pucharové Kramářové a vystoupení hudebních skupin Rosen Trio a Křídla.

Výstava děl 28. ročníku dílny byla na mikulovském zámku pro veřejnost otevřena do 31. října.

 

Slovo kurátora:

Dioptrie Medusy

   

Výběr autorek pro Mikulovské výtvarné sympozium „dílna“ 2021 reaguje na letitý stav uměleckého provozu v České republice. Jde o problém nevyváženosti růstu uměleckých kariér žen a mužů. Tato disproporce se týká obsazování žen na výstavách, jejich přítomnost ve sbírkových akvizicích, reflexe umělecké kritiky, ale i jejich nedostatečného zastoupení v rámci příběhu dějin umění.

Kořeny této asymetrie sahají hluboko do historie a tato výstava ji reflektuje. Umělkyně často procházejí obdobím, kdy svoji uměleckou kariéru s láskou přizpůsobují rodině a péči o děti; dočasně se tedy musejí své kariéry vzdát a vůči mužům se ocitají v nevýhodě. Přerušení či narušení kontaktu s uměleckým světem bývá pro ženy většinou fatální. Nezřídka končí ztrátou víry ve vlastní tvůrčí schopnosti, rezignací na budování profesionální dráhy nebo obtížným navazováním na předchozí úspěchy v okamžiku, kdy uměleckou scénu už ovládají muži. Mateřství se navíc překrývá s dobou, kdy má kterýkoli tvůrčí jedinec největší potenciál, má odvahu experimentovat a riskovat.

Nutno rovněž zmínit, že i u těch umělkyň, které se nemít děti rozhodují svobodně, v naší společnosti stále přežívá předsudek, že jim není vlastní umělecký talent. Tato výstava by toto klišé měla rozbít. Reflexe prožitku světa z ženské perspektivy totiž přináší do umění jedinečná témata, specifické souvislosti, odlišnou povahu umělecké práce, jinou citlivost, tajemství i originální vize, které se v dílech mužů neobjevují – a rozhodně nejde jen o rodinu či mateřství. Ženy ve své umělecké práci otevírají jiný pohled na společnost a svět jako celek.

Kdo je tedy ona dívka připomínající Medusu ze starořecké mytologie, která je leitmotivem této výstavy? Kdo je Gorgona s velkýma očima, kterýma promění v kámen každého, kdo se na ni zadívá? Její osud byl prokletím za znásilnění. Tato odvěká kolosální nespravedlnost se u této z výstavy scvrkla na jakési echo. Ano, velké oči zůstaly za tlustými skly, ta však místo slabosti a handicapu asociují ženskou rebelii a sílu: jsou výrazem vzdělání a intelektu. A jak je to s nebezpečnými hady, jež se proměnili v rafinovaný ženský účes ukrývající v natáčkách ostré jehly? Neskrývají injekce současnou povahu jedu číhajícího v postindustriální společnosti takřka všude?

 (Jiří Černický)