Ivana Lomová

narozena: 22. 11. 1959
studia: České vysoké učení technické, fakulta architektury
adresa: Cukrovarnická 8, 160 00 Praha 6
e-mail: ivana.lomova@razdva.cz
http://www.lomova.com

Autor také v roce 2002 a 2003.

Jaký je vztah mezi člověkem, který tvoří – řekněme – dílo, a tím dílem samým? Dělají „dobří“ lidé „dobré“ umění? Může bezcharakterní zlosyn či zlodcera dostat do díla pozitivní energii? Jak velkou roli hraje intelekt? Jak moc našemu umění prospívá utrpení? Víme vůbec my, kteří se o cosi snažíme, co to vlastně děláme? Nebo jsme jen prostředníkem mezi naším nevědomím a hmotou? Nebo se lze napojit na
jakousi vlnu a nechat se unášet? Do jaké míry můžeme své snažení ovlivnit? Dá se dílo „vymyslet“? Můžou tzv. „normální“ lidi dělat jakési umění? Bude pak pro někoho vůbec zajímavé? Nevede klidný a spokojený život k opakování a stagnaci? Není lepší být blázen? Trochu, nebo radši úplně? Ale co pak ten takzvaný osobní život? Nebo třeba „osobní štěstí“? Švindlovat se v umění nedá, předstírat taky ne. To, jací jsme, tam bude, ať chceme nebo ne.
Naše životy velmi ovlivňují naše díla. Citlivé a trochu cvičené oko postřehne i to, co by autor v bdělém stavu nikdy neprozradil. Naše výtvory nám mohou o nás samých říct věci, které sami nevíme – nebo si je neuvědomujeme. Obrazy, které vytvoříme, jsou jako naše děti, jsou z nás, jsou nám podobné, ale od určité chvíle si už žijí svým životem. Mohou mít nová vysvětlení pro naše staré otázky. Těžko se s nimi loučí a rádo se k nim vrací.
V Mikulově jsem měla to štěstí žít čtyři týdny mezi svými kolegy, pěti výraznými osobnostmi, poznat je trochu lépe a zároveň pozorovat, jak vznikají jejich díla a jak dovádějí jejich děti. Byl to skvělý, vzrušující zážitek a to je jedna z mnoha věcí, za které jsem vám vděčná.

Ivana Lomová

V Mikulově
olej na plátně, 70 x 50 cm, 2001

Mikulovské výtvarné sypozium 2001

21. 7. – 18. 8. 2001