Michaela Vrbková
Efemérní objekty Michaely Vrbkové představují specifickou formu propojující volné umění, řemeslo a environmentální přístup k tvorbě. Projekt započal v Mikulově jako site-specific instalace, kde autorka využila stavební šňůru k vytvoření prostorové kresby. Po ukončení výstavy se tento materiál, původně vnímaný jako jednorázový, přetvořil v nový tvůrčí prostředek – několik kilometrů šňůry se stalo základním materiálem pro háčkované antropomorfní objekty.
Reinterpretací háčkování, tradičně vnímaného jako řemeslo spojované s ženskou prací, autorka posouvá tuto techniku do současného kontextu, čímž zpochybňuje zavedené představy o umění a řemesle. Vrbková rovněž experimentuje s různými způsoby, jak tyto masky začlenit do dalších formátů, jako jsou kresby nebo slepotisky, což posiluje jejich expresivní potenciál a propojuje je s jinými médii.
Michaela rozšiřuje motiv masky do různých materiálových a symbolických rovin. Chlebové obličeje, které umísťuje do vitrín, propojují současnou uměleckou interpretaci s dávnou legendou o pekaři z městečka Eeklo. Tento příběh, zachycený na obraze ze sbírek rodu Dietrichsteinů vystaveném na mikulovském zámku, slouží jako memento lidské pomíjivosti a povrchního vztahu ke kráse. Legenda o pekaři, který lidem měnil obličeje, je kritikou lidské touhy po věčném omlazení a krásně ilustruje pomíjivost fyzické krásy ve srovnání s vnitřní hodnotou.
Vrbková tuto tematiku využívá jako výchozí bod k rozvíjení myšlenky o maskách jako o prostředcích sebereflexe a sebestylizace. Její práce zkoumá, jak masky mohou představovat obranné mechanismy i formy zkoumání vlastního já. Díla tak přecházejí od estetických a haptických experimentů k filozofickému tázání o autenticitě a společenských očekáváních. Chlebové obličeje, které doslova „levitují“ v galerijním prostoru, působí dojmem nadčasovosti a konfrontují diváka s otázkou vlastní identity a strachu z odhalení pravé tváře.
Autorčiny instalace jsou více než jen uměleckými objekty; nabízejí prostor pro dialog, ve kterém divák může reflektovat vlastní zkušenosti a postoje k tématům krásy, strachu a kulturních norem. Tak se dílo stává nejen vizuální, ale i hluboce osobní výzvou k přehodnocení toho, co považujeme za krásné a jaké masky si nasazujeme nejen ve společnosti, ale i před sebou samými.
bez názvu, z cyklu New Ordinary
háčkovaný syntetický provázek, 99 x 80 cm
Seznam zúčastněných umělců MVS "dílna" 1994–2010
