Dílna Mikulov - Výtvarné symposium

Malířské variace
Ondřej Čech

Katalog, který právě držíte v ruce, je dovršením a shrnutím 21. ročníku mikulovského výtvarného sympozia. Publikace katalogu je jeho tradiční a přirozenou součástí uchovávající
vzpomínku na tuto bohulibou letní akci. Další jeho ambicí je seznámení se se všemi umělci formou rozhovoru a přiložené charakteristiky každého z nich. Nechybějí zde však ani text kurátora, sympoziální momentky, fotodokumentace vzniklých děl i samotné výstavní instalace. Při prohlídce výstavy plynule navazující na výtvarné sympozium mohli diváci spatřit reprezentativní soubor několika desítek obrazů vzniklých přímo v zámeckých ateliérech. Aktuální úroda měsíční práce zhodnotila dlouholetou činnost šestice autorů kontinuálně se zabývajících malbou. Různost a individuální přístup každého z nich v celku tvoří pomyslný průřez současnou malbou, která má své kořeny v sedmdesátých až devadesátých letech minulého století. Sám pro sebe jsem si šestici autorů rozčlenil do tří dvojic. Do tří množin, které nemají pevné hranice, volně se navzájem překrývají, ale ve svém jádru vykazují v tvorbě jisté podobnosti. První takovou dvojicí jsou Stanislav Diviš a Aldin Popaja. Oba mají různá východiska a za sebou jinou genezi, formálně však pracují podobným způsobem, kdy výsledná plátna obsahují geometrizující plochy, jež jsou abstrahovaným přepisem obsahu – variací na konkrétní předlohu. Divišovo nejposlednější téma pramenilo ze středověké a raně novověké astronomie a geometrického přepisu vesmírných zákonitostí či odrazu makrokosmu v lidském mikrokosmu. Geometrie Divišova rukopisu není striktní, jelikož je rýsována „od ruky“, tedy naprosto lidsky, s případnými chybami a lehkými nepřesnostmi. Pointou jsou vztahy těles, barev a jejich možné výklady. Podobným způsobem pracuje i Aldin Popaja, jenž si ve svém posledním cyklu vybírá konkrétní motivy z historických náhrobních kamenů rozsetých po balkánské krajině Bosny a Hercegoviny.

Tyto motivy klade na různá pozadí vyjadřující například matematické principy variace. Na jednom z obrazů jsou v základu číslice jedna a nula odkazující na takzvanou dvojkovou soustavu jako na základ všech systémů a nekonečné množství výkladů, což motivy posouvá do kontextu historie jakožto studijního oboru a jeho neustálé sisyfovské snahy po výkladu nespekulativním a správném. V neposlední řadě ale jde u Popaji také o vizuální labužnictví ve vytříbeně pestré barevné paletě ploch a valérů. Další dvojici tvoří Petr Veselý a Oldřich Tichý. Spojuje je zobrazování každodenních předmětů vytržených z jejich přirozeného prostředí, usazených do jiné atmosféry. Do bezčasí vyjádřeného pouze barvou. Oba tíhnou k fascinaci jednotlivými podněty, k oslavě obyčejného. V rafinované jednoduchosti motivu jdou přímou cestou k podstatě věci. U Veselého vidíme starou vanu, závěs, fragment architektury. U Tichého to jsou části stodoly, pletivo, kladivo, les v zimě, ptačí hnízdo. Rozdílnou poetikou a odlišným viděním i temperamentem mají přesto ve své práci jistou podobnost, jež může tkvět v přirozenosti a otevřenosti, obyčejnosti či zemitosti. Rozdílné je pak například větší tíhnutí řazení k strukturám u Oldřicha Tichého a naproti tomu redukovaná objektovost zobrazeného u Petra Veselého. Třetí duet tvoří Václav Bláha a Jan Pištěk. V rámci šestice se ke každému z nich těžko hledá vhodná konotace a možná jsem si je spojil právě proto, že jsou ve svém rukopisu i tématu naprosto odlišní. Václav Bláha tvoří svoje obrazy v jednotlivých plánech, které vrství a překrývá tak dlouho, než do výsledného obrazu vloží vše, co chce, i přesto, že jedno zakryje druhé. Co je však pro něj charakteristické, je, že z výsledku vždy cítíme figurální kompozici. V Mikulově to byly figury nakročené, padající, nahnuté, balancující. Jan Pištěk je pravý opak. V jeho poslední práci nic figuru nepřipomíná. Jeho obrazy jsou zahalené tajemstvím vzniku. Jsou záměrným vizuálním účinkem, který po bližším zkoumání rozvíjí asociativnost. S figurou mají společného maximálně tolik, že mohou být její vnitřní expresí, molekulou niterného pocitu. Obrácením se dovnitř, kde je nekonečno stejné jako tam venku. Nedílnou součástí týmu byla též technická asistentka a rodačka z Mikulova Viktorie Prokopová, která dodávala celému sympoziu nadlehčený kolorit a byla velkou pomocnicí nás všech. Na výstavě se prezentovala dřevěnými objekty vycházejícími z obrazu jako objektu, čímž se snažila o jinou tematizaci malby. „Blízká setkání“ bylo původní motto kurátora ročníku. Myslím, že se naplnilo. Díky všem zúčastněným a díky Mikulovu.

Idea pro 21 ročník Mikulovského sympózia.

21. ročník bude pod názvem „Blízká setkání“. 
Václav Bláha jako nejstarší účastník narozený 1949 člen skupiny 12/15. Stanislav Diviš 1953 zakládající člen skupiny Tvrdohlaví, Laco Teren 1960 bývalý člen skupiny Syzýgia, Jan Pištěk 1961 člen Nového sdružení pražských umělců, Aldin Popaja člen skupiny Clan a Guillermo Aymerich 1964 pedagog  Faculty of Fine  Arts ve Valencii.

 Sestava autorů je rozdělená na tři domácí a tři zahraniční. Působili, nebo ještě působí v různých výtvarných skupinách ve třech generačních okruzích. Tento fakt, kdy se setkávají autoři různého zaměření, připomíná setkání různých světů, dalo by se přirovnat k filmovému setkání „Třetího druhu“.  Cílem této ideje má být zaměření na jedno z tradičních médií a tím je malba. Všichni vybraní autoři jsou bytostní malíři a malbou se kontinuálně ve své tvorbě zabývají. Na Mikulovském sympóziu vznikla za 20 let jeho trvání velice kvalitní umělecká sbírka od předních českých i zahraničních umělců. V posledních 10 letech vznikali během sympózia také práce  multimediální a konceptuální, kterými byla sbírka rozšířena o další, mladší generaci tvůrců. Mým záměrem je doplnit kolekci o autory, kteří se ještě sympózia nezúčastnili a tím přispět k rozšíření pestré škály malířských přístupů zastoupených ve sbírce. Nový ročník nebude mít přesné zadání tématu, dá se však předpokládat, že prostředí a atmosféra přispějí k tomu, že se někteří účastníci nechají inspirovat místními reáliemi. 

Mikulovské sympózium si svoji vysokou uměleckou úrovní a mimořádným nasazením organizátorů, vydobylo naprosto mimořádnou pozici mezi sympoziálními aktivitami pořádanými v mnoha českých městech. Stalo se nedílnou součástí kulturního kalendáře města a v průběhu konání sympózia přijíždějí zájemci na kulturní doprovodné programy, které pro občany města Mikulova i pro přijíždějící kulturní nadšence organizuje produkční tým sympózia ve spolupráci s účastníky každého ročníku. To co se jen málo kde podaří, se v Mikulově stalo samozřejmostí, sympózium je prestižní kulturní akcí, kterou město každé léto žije. Budeme se s vybranými autory snažit, aby tato úžasná tradice měla důstojné pokračování.

Stanislav Diviš
Kurátor 21. ročníku Mikulovského výtvarného sympozia “dílna“