Dílna Mikulov - Výtvarné symposium

Teoretik ročníku

Být v krajině a malovat ji podle fotky

Mikulovské výtvarné sympozium „dílna“. 16. 7. - 13. 8. 2011. Být v krajině a malovat ji podle fotky. 13. 8. - 15. 9., Zámek Mikulov.

Psát o Mikulovském výtvarném sympoziu „dílna“ pro naše nejstarší plošné periodikum o výtvarném umění s sebou přináší opakování některých faktů. „Dílna“ proběhla už osmnáctkrát a jednotlivé ročníky se základními parametry podobají. Pozvaní umělci přijedou do Mikulova, pracují ve zdejších ateliérech, většinou po dobu jednoho měsíce. Vytvořená díla pak představí veřejnosti na závěrečné výstavě a část z nich přenechají sbírce města, ještě stále uložené v depozitáři, občas vystavené (letos výběrem pro Malostranskou besedu v Praze) a čekající na chystanou expozici současného umění na mikulovském zámku. Při detailnějším pohledu je ovšem historie sympozia od roku 1994 po současnost bohatým příběhem o úsilí překvapivě velké skupiny místních lidí a jejich přátel vytvořit z Mikulova místo, jehož velikost na mapě současného českého umění bude přesahovat velikost města samotného.

Do tohoto úsilí zapadá i rozhodnutí poprvé jmenovat kurátorem teoretika a nikoliv umělce, jak tomu bylo doposud, a požádat ho, aby se v následujících dvou ročnících pokusil o produktivní setkání nejmladší (nastupující) a nejstarší (etablované) generace. Šest ateliérů tak mohlo být nabídnuto třem autorům mladším třiceti let a třem starších šedesáti, tedy tak, aby mezi nimi opět vznikl přinejmenším třicetiletý odstup. Při takovém rozvrhu bylo třeba počítat s odlišnými přístupy k umělecké tvorbě, jinou mírou zkušeností a různými pracovními návyky účastníků i se vzájemnou ostýchavostí. Takto koncipovaná „dílna“ neměla za žádných okolností zabraňovat v rozvíjení osobních uměleckých programů, aby nezmizel jeden z největších přínosů „dílny“: nabídka klidného tvůrčího prostředí s produkčním servisem, jakého se umělec běžně nedočká. Jako nejméně násilné a zároveň poměrně riskantní se jevilo spolehnout se na chuť ke vzájemné interakci, rozhovory stírající zábrany a přinášející oběma stranám poznání o legitimitě různorodých uměleckých postojů.

V průběhu měsíce se ukázalo, že právě to byla víceméně správná volba. Trojice starších autorů, Inge Kosková, Otis Laubert a Václav Stratil, se byli bezprostředními partnery mladší trojici, Vladimíru Houdkovi, Matyášovi Chocholovi a Kataríně Hládekové. Sedmou účastnicí sympozia se pak stala Vendula Kramářová zastávající tradiční dvojroli účastníka/asistenta.

MVS „dílna“ vyvrcholila výstavou Být v krajině a malovat ji podle fotky, kterážto svým názvem nepostihovala ani tolik samotné žánrové zaměření zúčastněných umělců jako poznání, že rozkošné historické město Mikulov s Pálavskými vrchy za zády se člověka zmocňují svým unikátním geniem loci a ovlivňují i směr jeho umělecké práce. Své místo na výstavě vedle účastníků dostali i hosté, především Vladimír Skrepl, který využil možnosti pracovat v jednom z volných ateliérů vedle svých studentů Chocholy a Houdka, a Johana Merta, kterou zas přizval její pedagog Václav Stratil, aby s ním pobyt strávila v pracovním dialogu. Další mladá výtvarnice Anna Balážová se stala spoluautorkou fotografií Kataríny Hládekové inscenovaných fotografií. Posledním vystavujícím se stal garant sympozia Libor Lípa, když přijal spontánní výzvu kurátora, aby čas strávený organizováním „dílny“ spojil s prací v posledním z volných ateliérů.

Při soustředění práce do ateliérů a vzájemné komunikaci „dovnitř“ vzniklého kolektivu, jsem se jako kurátor rozhodl doprovodit „dílnu“ programem jednodenních prezentací umělců, kteří na dílnu nebyli pozváni, ale chtěli účastníky během měsíce navštívit. Jejím cílem bylo nejen obohatit pobyt účastníkům, ale zaujmout pro fakt vysoké koncentrace výtvarného umění ve městě i jeho obyvatele. Pod názvem Druhý takt proto na různých místech proběhly vernisáže či projekce. Tomáš Bárta vystavil v prázdném zadním traktu jednoho z domů své kresby, Václav Stratil a Jan Šrámek využili Městskou galerii, po dobu dílny sloužící jako ateliér, k představení společného obrazové konfrontace Už zase spolu, Matěj Smetana promítl na ulici animace Unavená radost a čerstvá absolventka VŠUP Klára Nejezchlebová představila video Jein na dvorku Cafe Petit.

Jiří Ptáček, kurátor MVS „dílna“

 

Zastavil jsem se jen na chvilku

Zastavil jsem se při zpáteční letní cestě s několika malíři z Vídně a Klosterneuburgu na chvíli na mikulovském sympoziu 2011. Mluvil jsem zejména s Václavem Stratilem, prošel jsem si ateliéry. Pak jsem pokračoval do Prahy. Netušil jsem ovšem tehdy, že se stanu designovaným „náhradním“ kurátorem sympozia v roce 2012 a budu mít na starosti dokončení publikace sympozia předešlého. Uprostřed práce na této publikaci jsem mluvil s Jiřím Ptáčkem, život a práce ho však vedou jinou stopou. Koncepce knihy zůstala tak, jak byla navržena, texty rozhovorů a poznámek o umělcích jsou pak vždy podepsáni buď mnou, nebo Jiřím Ptáčkem. Přeji všem šťastný návrat do Mikulova 2011!

Martin Dostál