Le Chat Noir
Mediální instalace sestávající z dřevěné boudy, baru, lustrů, monitoru a bezpečnostního kamerového systému

Pověra dnes nabývá pozoruhodných rozměrů, jakým se těšila i dříve, a vede lidi k tomu, aby nacházeli kauzální vztahy příčiny a následku mezi nezávislými událostmi – ať už proto, aby získali přehled ve stále nepřehlednějším světě, aby dali osobním osudům a událostem hlubší smysl, nebo ve smyslu sebenaplňujícího proroctví vyvolávali katastrofy nebo pohromy. Teoreticky viděno se přitom jedná o fenomén synchronicity: „ghosts apear where there is an observer“ („duchové se objevují tam, kde je divák“).

Kočka, zejména černá, byla v dobách před osvícenstvím považována za mystické zvíře, které upozorňovalo na blížící se neštěstí a které bylo spojené s neviditelnými světy. Nyní žijeme v 21. století a z kočky zbývá pouze metafora. Vzhledem k dnešnímu naprosto zracionalizovanému světu tuto mytickou funkci částečně plní umění.

Během mikulovského výtvarného sympózia jsme umístili čtyři hlídací kamery směrem do tmy kolem mikulovského zámku. Společně jsme slavili večírky v baru Le Chat Noir – dřevěné, prkenné boudě z odpadu z pily – a čekali na tu námi vyvolávanou událost. Jestli to bude dobré, nebo zlé znamení, když se před jednou z kamer objeví černá kočka, jsme vyřešili alespoň pro okamžik jejího zjevení: kolo šampaňského na náklady baru. Oproti všem věštbám se případ skutečně udál, dokonce dvakrát. Podle záběrů z kamer byly kočky skutečně černé.

V souladu s původní myšlenkou sympózia jsme instalací Le Chat Noir poskytli prostor pro rituál společného a společenského popíjení a současně jsme kladli otázku o vzájemném působení očekávání a skutečných událostí. Nebyli jsme, jako umělci účastnící se sympózia, též něco podobného jako černé kočky, jejichž krátké zjevení možná mělo nějaký význam?

Die Höhlen von Lacan – No. 1 (1/5)
pigmentový tisk, papír 105 x 66,5 cm

Die Höhlen von Lacan – No. 5 (1/5)
pigmentový tisk, papír 105 x 66,5 cm